Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záleží na přístupu

12. 10. 2012

Jedna chudá vdova měla dva syny. Sama byla již velmi zesláblá a její živobytí záviselo na úspěchu malých krámků obou synů. Každý den se strachovala, jestli něco prodají, a doufala, že budou úspěšní.
První syn prodával deštníky. Když se matka ráno probudila, hned se podívala z okna, jestli svítí slunce, nebo se chystá na déšť. Když byla obloha tmavá a zamračená, řekla vesele: "Dnes nějaké deštníky určitě prodá!" Když ale svítilo slunce, celý den měla po náladě a strachovala se, že si deštníky jejího syna nikdo nekoupí.
Druhý syn prodával vějíře. Chudák vdova se každého rána zadívala k obloze. Když bylo slunce schované a zdálo se, že bude pršet, zachmuřila se a lamentovala: "Dnes si určitě vějíř nikdo nekoupí."
Ať už bylo počasí jakékoliv, vdova si vždy našla něco, s čím si dělala starosti. Svítilo-li slunce, strachovala se, že si nikdo nekoupí synovy deštníky, když slunce nesvítilo a obloha se zatáhla, bědovala, že si nikdo nekoupí vějíře druhého syna. S takovým přístupem nikdy nemohla nalézt štěstí.
Jednou potkala svou přítelkyni, a ta jí řekla: "Jdeš na to úplně špatně, drahá. Ty přece nemůžeš být nešťastná. Když svítí slunce, lidé si koupí vějíř, když bude pršet, koupí si deštník. Podporují tě oba synové, takže nikdy nezůstaneš bez peněz!"
Vdova si uvědomila tuto prostou pravdu a změnila se. Od té chvíle byla až do konce života šťastná.
(pozn. příběh je z knihy Briana Cavanaugha - Malé příběhy) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář