Jdi na obsah Jdi na menu
 


FACKA ZA ROZHODNUTÍ KE KNĚŽSTVÍ

3. 7. 2010

  FACKA ZA ROZHODNUTÍ KE KNĚŽSTVÍ
 U OLTÁŘE JSEM BYL VŽDY ŠŤASTNÝ A CÍTIL JSEM SE U NĚJ BEZPEČNÝ. JE TO TOTIŽ BOD, OD KTERÉHO SE VŠE ODVÍJÍ. (Mons. Václav Dvořák)
Když se můj otec podíval na mou přihlášku do kněžského semináře, tak mi dal takovou facku, až jsem byl překvapenej. Povídá: ,, Ty jsi se zbláznil, viď?! Na tohle musí jít někdo pořádnej poctivej. Ale ty seš komediant a nehodíš se na to! Furt někde couráš. Co nejdřív tě odtud vyhodí. '' Táta chtěl, abych to zrušil. Věděl, že pořád dělám něco jiného než studium, že chodím z tancovaček pozdě v noci, že chodím do Skautu a do Sokola. A vytýkal mi to. Já jsem neříkal nic, byl už jsem rozhodnutý.
 Maminka byla mírnější. Snažila se mi po dobrém vysvětlit, že se na faráře nehodím. Ale já jsem stál na svém.


 
 
  MUSÍŠ ZE SEMINÁŘE PRYČ!
 Na konci prázdnin jsem si sbalil kufr, počkal, až otec odejde do práce a odjel do Budějovic do semináře. Hned o Duščkách se ale v semináři objevila maminka a povídá: ,,Přišla jsem pro tebe a pojedeš domů. Lidi nám nedají pokoj, říkají, že jsme tě do semináře donutili... '' Já říkám: ,, Mami, vykašli se na lidi. Já teď nemůžu, mně se tu začíná moc líbit. Musím tady zůstat. '' Když viděla, že se nehnu, tak chudák se smutkem odjela. Pak jsem krátce dostal dopis od táty, že jsem ,,nemožnej blbec''. Ale pokračoval jsem...




BŮH SE O ČLOVĚKA ÚŽASNĚ STARÁ.
KAŽDÉHO SI PŘIPRAVÍ
A VYBAVÍ NĚJAKÝMI DARY
A ZAŘÍDÍ,
ABY SE MOHL ROZVINOUT.
ČLOVĚK TOTIŽ NIKDY NEVÍ
CO HO ČEKÁ, ALE BŮH TO VÍ.
ANI TO NETUŠÍŠ,
A ON UŽ TĚ NA TO PŘÍPRAVUJE.
(Mons. Václav Dvořák)