Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Historie poutních Žarošic

   V Žarošicích stávaly dva kostely: starší - poutní (zasvěcený Panně Marii), mladší - farní (zasvěcený sv. Anně). Poutní kostel měl daleko větší význam než farní.

   Poutní místo Žarošice bylo známé po celé Moravě. Když se o něm dozvěděla  i královna Eliška Rejčka, koupila Žarošice pro cisterciačky ze Starého Brna. Poté Žarošice obdarovala vzácnou sochou.

Obrazek

   K poutnímu místu se váže i několik legend. První pochází z doby, kdy Turci obléhali Vídeň. Turecký paša vkročil do kostela s dalšími dvěma důstojníky a začal urážet Pannu Marii, když uviděl její sochu. Náhle si všimnul, že Bohorodičce stékají slzy, sám se rozplakal a oslepl. Slíbil, že pokud nabude zraku, stane se křesťanem. Nechal se pokřtít, nabyl zraku, ale do vlasti se již nevrátil a žil zde až do smrti.

  Obrazek Druhá legenda je spojena s obdobím obléhání města Brna Švédy, kteří loupili a drancovali i kostely v okolí. Tak vyloupili i poutní místo a vše naložili na vůz. Najednou vůz nemohl z místa, proto vyhazovali věci, které se jim nehodili - mezi nimi i dřevěnou milostnou sochu, a odjeli. Po čase šel kolem Josef Němec z Archlebova, uviděl v houští v lese sochu, z niž vycházela svatozář a slyšel: "Josefe, vezmi mě s sebou". Naložil sochu do putny, určené na sbírání hroznů, a vrátil se domů. Postavil ji do vchodu svého domku. Socha se rozzářila tak, že si lidé mysleli, že hoří. Ráno socha zmizela a Josef ji nalezl tam, kde ji našel. Pochopil, že sochu má donést na místo, kam patří - do rezidence. Událost o nalezení sochy Josefem Němcem bývá často zobrazována na obrázcích a v kaplích kolem Žarošic a Archlebova.

   Během třicetileté války poutní i farní kostel zpustly. Proto se na přelomu 17. a 18. století žarošičtí kněží podíleli na přestavbách a opravách.

   V roce 1782 zrušil císař Josef II. starobrněnský klášter, proto Žarošice ztratily svou vrchnost. Postupně rušil poutě a 1.srpna 1785 byly zákázány úplně všechny poutě. Tím se kostel Panny Marie Ve Vinicích stal "zbytečným" a začal se připravovat k demolici.

   Když poutníci přišli 11.9. 1785 na každoroční pouť v sobotu po svátku Narození Panny Marie a zjistili, že je kostel uzavřen, vnikli násíilím do kostela, vzali sochu Panny Marie a přenesli ji do farního kostela svaté Anny v Žarošicích. Od té doby  poutníci přicházejí na pouť do farního kostela v Žarošicích.

   Kostel "Ve Vinicích" postupně pustl, v roce 1786 byl odsvěcen. Lidé si postupně rozebrali stavební materiál na opravu svých domů, a tak zaniklo poutní místo na nynější Silničné.

Farní kostel sv. Anny

   První písemná zmínka o farním kostele pochází ze dne 6. června 1326, kdy olomoucký biskup Konrád povyšuje kostel v Dambořicích na farní z důvodu velké vzdálenosti do Žarošic.

  V roce 1510 a 1634 kostel vyhořel. Kostel byl i značně zničen při drancování Švédů v roce 1645 a Turků v roce 1663 a 1683. Veliké škody napáchal i blesk, který uhodil do kostela v roce 1673.

   Začátkem 18. století byl kostel zbořen a postaven nový, který byl 9. 8. 1731 posvěcen. Z kostela "Mezi vinicemi" byla 11.9. 1785  přenesena milostná socha Staré Matky Boží Žarošské do farního kostela a od té doby se všechny poutě konaly zde. Návalům poutníků přestaly vyhovovat rozměry kostela.

   28. června 1797 vypukl v Žarošicích velký požár, který zničil nejen kostel a faru, ale i větší část Žarošic.Tehdy už byly rezidence na Silničné a kostel "Mezi vinicemi" zrušeny a rozkradeny, proto dostala obec a farní úřad povolení k rozebrání  stavebního materiálu. K výstavbě farního kostela byly použity cihle, kamenné ostění dveří, okna, železné mříže v oknech a jiný materiál. Kostel byl postaven v letech 1800 - 1801. 8. září 1801 zde byla poprvé sloužena mše svatá a až 18.října byl kostel klobouckým děkanem Josefem Pernsteinerem vysvěcen.

 

Interiér kostela

   Vnitřek kostela je pilíři rozdělen na tři lodě, kdy hlavní loď je zakončena presbytářem. V presbytáři je umístěn oltář z umělého mramoru, na kterém prováděli práci umělci z Vídně. Autorem řezbářských ozdob je Ondřej Schweigela z Brna.

Milostná socha Staré Matky Boží Žarošické

   Milostná socha z roku 1325 pochází od neznámého umělce, nejspíše z dílen kláštera na Velehradě, nebo cisterciaček na Starém Brně. 

   Socha je vyřezána z jednoho kusu dřeva a je vysoká 142cm. Panna Maria pravicí žehná a v levé ruce chová Ježíška, který je oděn do dlouhé tuniky. Vysoké čelo Bohorodičky symbolizuje Stolici moudrosti, oči má pozdvižené jako královna.  Je oblečena do kroje francozouzských královen, který nosili ve 14. století. Je zobrazena jako matka (pokrytá hlava bílým šátkem) a panna (dle středověké tradice rozpuštěné vlasy).Postoj vyjadřuje Královnu nebes a je symbolizován žezlem v pravé ruce a barokní korunkou z roku 1687, která zdobí i hlavu Jezulátka.

   21.5. 1995 byly Janem Pavlem II. na Svatém Kopečku u Olomouce posvěceny nové gotické korunky. Posléze sám Sv. otec Milostnou sochu korunoval.

   Vedle sochy je umístěna pozlacená válcová skříňka, ve které se skrývají dokumenty s podpisy farností, obcí, rodin, jednotlivců, kteří se Panně Marii zasvětili. Nejstarší pochází z roku 1848.

Pamětihodnosti z Rezidence

   Kromě Milostné sochy a stavebního materiálu pochází z Rezidence na Silničné i dva obrazy umístěny pod chórem - sv. Václava a Matky Boží Žarošické.

   Pravděpodobně mimo to pochází i z Rezidence držadlo zvonku u sakristie a busty sv. Ambrože a sv. Augustina umístěny v prostředních obloucích na chóru. 

Zvony

   Ve věži žarošického kostela jsou umístěny 4 zvony, které ulil Kovolit Česká u Brna.

  • Maria (534 kg), ladění as-1, nápis: Divotvůrkyně žarošická, zůstaň Matkou lidu svému

  • Anna (253 kg), ladění c-2, nápis: Sv. Anno, naše patronko, chraň naše rodiny

  • Cyril a Metoděj (141 kg), ladění es-2, nápis: Dědictví otců zachovej nám, Pane

  • Umíráček (102 kg), ladění f-2, nápis: Ježíši, Maria, Josefe

Ostatní vybavení kostela

   Na chóru jsou varhany, které v roce 1947 vyrobila firma Rieger-Kloss z Krnova a mají 16 rejstříků.

   V hlavním oltáři jsou umístěny ostatky mučedníku sv. Diodora a Kristiny. Tyto ostatky jsou v konsekrovaném ostatkovém kameni, který  byl posvěcen 13. dubna 1948 tehdejším brněnským biskupem Dr. Karlem Skoupým.

   Na  bocích presbytáře jsou umístěny votivní dary za uzdravení ze zrušených klášterů. Dále zde nalezneme i mramorové desky na památku korunovace  sochy Panny Marie. V rozích presbytáře jsou na podstavcích dvě sochy - vpravo sv. Cyril, vlevo sv. Metoděj. Obě sochy pochází z dílny Jana Floriana.

   Na pravé straně je boční oltář sv. Anny, jejíž socha byla až do přenesení Milostné sochy umístěna na hlavním oltáři. Za povšimnutí je zde svatostánek, který je vytvořen jako archa Noemova. Levý boční oltář je zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Obrazy  na bočních oltářích namaloval v r. 1802 malíř František Werner z Brna, zrestaurovány byly mistrem Janem Florianem.

   Na sloupech kostela jsou sochy a štuky od umělce Lengellachera. Sochy pocházejí ze zbouraného kostela v Hustopečích. Je to socha sv. Josefa, proroka Izaiáše, sv. Ambrože a sv. Augustýna, který drží v ruce pozlacené srdce. Na zadních pilířích jsou sochy od Jana Floriana  - sv. Antonín Paduánský, sv. Juda Tadeáš.

   Mistr Jan Florian také navrhl i lavice a vyzdobil je řezbami. Z jeho umělecké dílny pochází i křižová cesta, kopie sochy Matky Boží Žarošické. Metoděj bratr Jana Floriana vytvořil pro náš kostel v roce 1956 vánoční betlém. Betlém obsahuje 70 figurek. Jeho délka je 3,5 m a šířka 2 m.

   Malbu v kostele navrhl mistr Köhler. Tuto malbu a obrazy na stropě chórů provedl malíř Antonín Sychra z Kyjova.

 

Okolí kostela

   Sochy před kostelem

   Ve výklenku nad vchodem do kostela je umístěna malá socha sv. Anny.  Po stranách hlavního vchodu jsou umístěny sochy sv. Pavla a sv. Petra.

   V řadě před kostelem jsou umístěny barokní sochy: sv. Anny s Pannou Marií, sv. Josefa (v pravé ruce držíl hůl, v levé lilii), sv. Rocha (u nohou sedící pes), sv. Jana Nepomuckého s katy v úborech jakobínů, kteří ho svrhují do vody.

Prostranství za kostelem

   Nachází se zde 14 kapliček s mozaikami křižové cesty od Antonína Kloudy z Prahy.

   Oltář z mrákotínské žuly je z roku 1988 a navrhl jej ing. Viktor Dohnal z Brna.V oltáři se nachází ostatky blahoslaveného Hroznaty.

   Pod ambitem je umístěno sousoší Kalvárské skupiny, jehož kříž pochází z Kutné Hory a sochy Panny Marie a sv. Jana ze zábrdovického kostela. Po stranách jsou  obrazy se sv. Cyrilem a Metodějem, sv. Janem Nepomuckým, blahoslaveným Hroznatou.

Symbolika ambitu

   Je dílem akademického malíře Ludvíka Kolka, který navrhl známý senetářovský kostel. Je v něm vyjádřena myšlenka stojící za povšimnutí.

 Obrazek  Zvlnění přední plochy ambitu znázorňuje stálý pohyb hmoty a energie ve vesmíru, ale i neklid v duších. V poslední době se dostala tato energie do rukou člověka. Je to naznačeno Einsteinovým vzorcem atomové energie: E = mc2 . Má to znamenat dle závěti Einsteinovy, že lidstvo v dnešním atomovém věku stojí na prahu poznání a uznání Boha, nebo sebezničení.

   Sám znak  - Maria - výtvarně vlastně znázorňuje vzor atomu: 12 hvězd - elektronů - krouží kolem jádra. Číslo 12 znamenalo v biblickém myšlení úplnost, celý vesmír (12 kmenů izraelských, 12 apoštolů atd.) Znak pak představuje zároveň i mikrokosmos - nejmenší svět - atom.

   Jako na rozhraní věků Maria zprostředkovala lidstvu Spasitele - Zachránce  - nabízí jej i člověku atomového věku. Vždyť On jediný  i dnes je Cesta - Pravda - Život!